UVODO NASARCHIV

Turínské plátno - Sindone

            Dne 23. října 2008 se Bartolomeo vrátilo do prostoru společenského sálu Městské knihovny v Klatovech, a to přednáškou plzeňského biskupa Mons. Františka Radkovského na téma „Turínské plátno – Sindone.“

            Byli jsme zvědavi, kolik zájemců osloví téma a přednášející. Přáli jsme si, aby mezi posluchači nebyli jen loajální katolíci, kteří si přijdou poslechnout svého biskupa, na druhou stranu jsme si nepřáli, aby sál zel prázdnotou s „výmluvou, že termín a čas nejsou  vhodné.“ Ukázalo se, že byly velmi vhodné!

            Již kolem čtvrté se začali do sálu trousit první posluchači. Ve chvíli, kdy Otec biskup přicházel, bylo  plno. Mnohé tváře neznal, a to jej, jak později řekl, příjemně překvapilo. Přednáška začala s mírným zpožděním, nicméně téměř všichni vydrželi celé dvě hodiny a napjatě poslouchali biskupovo vyprávění a argumentaci. Mnoho obrázků, mnoho dokumentů, mnoho pohledů, jedna zpráva. Turínské plátno, nebo-li Sindone, je opravdu autentickým pohřebním rubášem Ježíše Krista, navzdory pochybnostem a „důkazům“, jež dala radiokarbonová analýza v roce 1988.

            Biskup Radkovský hovořil klidně (a takové přednášející oceňujeme), dal prostor opačným názorům a přitom si stál na svém. Bylo zřejmé, že hovoří muž víry  i hodnostář církve, ale bylo též zřejmé, že hovoří příjemný, rozumný a zkušený muž schopný naslouchat. U publika, mladého i staršího, měl nesporný úspěch.

            Jak je z fotografie patrné, všichni pozorně naslouchali a zejména „koukali“, protože biskupova přednáška a argumentace byly postaveny na mnoha obrázcích, které promítal jeho  P. Luca Arzenton.           

            Vystoupení Otce biskupa bylo rozděleno do několika oddílů. Biskup se věnoval  nejen tomu, co říká věda, ale zmínil i to, co k věci praví evangelia a tradice. Vše působivě dokládal nejrůznějšími obrázky. Využíval přitom jak umělecká díla, tak technické ( mikroskopické) fotografie.  Podrobně hovořil k výsledkům radiokarbonové datace z roku 1988, která určila, že Sindone vzniklo v 13. nebo 14. století, a která zřejmě nebyla ve svém přístupu zcela korektní. Pylová analýza dokládající přítomnost pylových zrn z Palestiny 1. století, ale i celá tradice dokládají, že cosi jako Sindone existovalo dávno před počátkem 13.st. Tím víceméně vylučují to, že by plátno bylo umělým výtvorem neznámého středověkého falzátora. Je sice zajímavé představit si, že jím třeba byl na počátku Novověku Leonardo da Vinci ( se svými dokonalými anatomickými znalostmi), ale plátno samo a „technika“ provedení obrysů lidského těla jakoukoliv „malířskou techniku jeho vzniku vylučují.“

            Velmi působivé byly pasáže, kdy Otec biskup popisoval způsob ukřižování. Nešlo nevzpomenout na drastický film od Mela Gibsona „Ukřižování Ježíše Krista.“ S největší pravděpodobností byla skutečnost stejně děsná, jako byl slavný americký film. Známky bičování po celém Ježíšově těle, zkrvavená záda, boky, nohy, to vše promítnuté na plátně zpřítomňovalo onu dávnou událost.

            Obličej, který vidíme na turínském plátně je „kupodivu“ blízký obličeji starověkých ikon zobrazujících Ježíše Krista jako vládce světa. Biskup opakovaně připomínal „našpulená ústa“ – důsledek dušení se, oteklou levou tvář, viditelně mučením „zestárlý“ výraz Ježíše Krista.
            Projekce obličeje zachyceného na plátnu např. na ikonu Krista vládce z kláštera sv. Kateřiny v Sinaji ( a další nesčetné
ikony) je dalším z důkazů, že v určitém období ( 3.st.) se kanonicky ustálila Ježíšova podoba – muže inteligentní tváře, s plnovousem. Do té doby byl zobrazován i jako „bezvousý“ dobrý pastýř.

Jedním ze zajímavých obrázků je i následující :
 Zdá se i Vám,  že porovnává tvář ze Sindone s tváří Ježíše tak, jak ji viděla Sv. Faustyna Kowalska ve své vizi ?           

     




     

            

autor zápisu: Václav Chroust, fotografie: Václav Chroust

Bartolomeo o.s.