UVODO NASARCHIV

Příběh jezuitského kostela v Klatovech

        Ve dnech 14. a 15. října  přednesl P. Miroslav Herold, SI v Klatovech dvě přednášky na téma Příběh jezuitského kostela Neposkvrněného početí Panny  Marie a sv. Ignáce. Tu časově první pronesl k 150 Klatovanům, tu druhou pak k účastníkům konference organizované Městem Klatovy pro Sdružení historických měst a sídel.   Ačkoliv obě přednášky byly spjaty jedním tématem a předmětem a jednotícím prvkem jejich vyznění byla brilantnost přednesu, vytříbenost názoru a spirituální přesah jejich poselství, nebyly  stejné.  Ta první,  adresovaná ke  Klatovanům, byla více duchovní a klatovsky „osobní“, ta druhá obsahovala  více komparací s místy v České republice.  Logicky, vždyť jejími posluchači byli starostové a další představitelé historických českých sídel. Obě však byly skvělé, obsahem i formou vyvážené, v obou případech přednášející správně oslovil své  ( odlišné)  publikum.  Nedalo se nepoznat, že před námi stojí talentovaný kazatel. Až rafinovaný „mix“ historie, kultury, umění a teologie z nich udělal v dobrém slova smyslu nezapomenutelný zážitek.

        Miroslav Herold nejprve hovořil o historii jezuitského kostela.  Vzpomněl nejen historických fakt  ( kdy jezuité přišli do Klatov, kdy začali stavět kolej, kostel atd., kdy byl kostel vysvěcen, kdy jej zachvátil oheň), ale  i historicko-filosofických souvislostí doby. A právě ony souvislosti udělaly 
z mrtvých faktů  příběh a bylo jen na fantazii posluchačů, nakolik silný.  
Podnětné byly krátké, ale výstižné glosy o tvůrcích jezuitského kostela, mezi nimiž září jména :
Carlo Lurago (1615-1684), Giovanni Domenico Orsi (1633-1679), dva slavní Dientzenhoferové, Kryštof (1655-1722) a jeho syn Kilián Ignác (1689-1751), dále řezbáři a zároveň jezuitští řeholní bratři Michael Koller (1689-1722), Jan Kostelník (1667-1732) a Jan Geschwendt, malíři Jan Jiří Heinsch (1647-1712), Jan Hiebel (1681-1755), František Antonín Müller (1693-1753), Jan Petr Molitor (1702-1757), František Xaver Palko (1724-1767) a jezuitský bratr laik Ignác Viktorin Raab (1715-1787).  A opět zazněly souvislosti –  kdy a jak tito mužové vynikli na jiných místech, nakolik jim byla inspirací klatovská zkušenost ( věděli jste, že nejstarší známé Raabovy obrazy se nalézají právě zde ?) a naopak nakolik v Klatovech zopakovali či rozvinuli svá dřívější témata.

        Skutečným vrcholem přednášek však bylo vysvětlení teologické koncepce stavby a budování kostela. Ta, jak P. Herold uvedl, je prvně viditelná na průčelí kostela, v jehož ose je na samém vrcholu socha Panny Marie a nad vchodem pak socha sv. Ignáce 
z Loyoly, v horizontále  je tvořena  sochami světců „jezuitského nebe“ doby vzniku chrámu ( např. sv. Alois Gonzaga, sv. Stanislav Kostka, sv. František Borgiáš, japonští mučedníci). Koncept je rozvinut v interiéru kostela.  Jdeme-li  hlavní lodí a  po stranách postupně míjíme kaple zasvěcené  sv. Floriánovi, sv. Antonínovi z Padovy, sv. Anně, Panně Marii Bolestné, sv. Josefovi a sv. Barboře,  uvědomujeme si, že již tato Luragovsko-Orsiniovská část kostela byla výjimečná.  Transept a presbyterium -  „dientzenhoferská (?) část kostela – se nesporně dotýkají  samotných nebes. Po levu nacházíme v souladu s jezuitskou tradicí kapli sv. Ignáce z Loyoly . Oltáři  vévodí rozměrný obraz sv. Ignáce, po jeho straně stojí sochy sv. Aloise Gonzagy a sv. Stanislava Kostky, na vrcholu oltáře je pak sv. František Borgiáš a my začínáme chápat, „proč co a jak je venku a vevnitř“ a k mnohým možná poprvé , díky přednášejícímu,  začínají srozumitelně promlouvat  dávno mrtví umělci, kteří v barokním stylu chrám vymysleli 
a vyzdobili.  Umění , ale nesporně i řemeslná dovednost, jsou zde apoteózou víry. Ta pokračuje v barokně iluzivní malbě Johanna Hiebla, který klatovský chrám obohatil o skvělý oltář a výzdobu presbyteria výjimečné kvality.

        Ale není účelem tohoto textu přednášet o jezuitském kostele, nýbrž připomenout přednášku a přednášejícího. Proto jen stručně doplním, že neméně zdařilý , místy až herecky prožitý a dokonalý, byl výklad o kazatelně. Ta je jakýmsi hmotným vyjádřením Ezechielova proroctví, tajemným symbolem. Leckteří z posluchačů jen s údivem vydechli, když je přednášející upozornil na „ušatá plamenná srdce“, jimiž je kazatelna  též ozdobena, a vysvětlil jim význam této metafory. Obdobně poutavý byl i výklad o sv. Oenestinovi, který leží v sarkofágu na oltáři sv. Ignáce z Loyoly.

        Chrám byl vytvořen AD MAIOREM DEI GLORIAM  ( „ k větší slávě boží“)  a i tak je třeba jej „číst“, protože „největší oslavou Boha, je člověk svobodně se pro něj rozhodující.“  K tomu směřovalo vše, co jezuité tehdy činili a co činí dnes.  Inteligentní přednášející, inteligentní výklad přesahující každodennost a běžný rámec tématu, nevšední zážitek – tak prostě by se daly shrnout obě přednášky, které zde v Klatovech přednesl P. Miroslav Herold, SJ – mladý český jezuita, který v současné době završuje svá postgraduální studia na Gregoriánské universitě v Římě.

        Nakonec, avšak v neposlední řadě,  je třeba zmínit, že přednášky P. Herolda citlivě doprovodila krásná barokní hudba 
v podání V. Aschenbrennera (varhany), L. Nové (soprán) a E. Bartošové (alt). Výběr hudebních kusů umocnil celkový vjem 
z mimořádné události, jíž nesporně obě přednášky byly.

autor zápisu: Václav Chroust, fotografie: Karel Nováček

Bartolomeo o.s.