UVODO NASARCHIV

Hádání husity s jezuitou

            Ve středu 5. prosince2012  večer zaplnili klatovské náměstí Mikuláš s anděly a čerty. Čerti měli početní převahu, proto se nikdo nemohl divit, že všude bylo slyšet pekelný randál.
Zato v přednáškovém sálu městské knihovny panoval důstojný klid, tady bylo všechno připraveno pro učenou disputaci dvou opravdu nevšedních vzácných hostů.

            Posluchače, mezi nimiž byl také plzeňský biskup Mons. František Radkovský, přivítali klatovský místostarosta a předseda občanského sdružení ing. Chroust a ředitelka knihovny Zdeňka Buršíková.

            Návštěvníci tentokrát měli možnost stát se svědky  duchovního klání mezi dvěma osobami, s nimiž se ve skutečnosti nikdo z nás nesetká a které se ani nikdy nemohly sejít spolu.
Dovolte mi představit vám je : staršího z nich, Jakoubka ze Stříbra (kolem r. 1420), představoval profesor FF UK Petr Čornej, odborník na husitskou historii.  Role o víc než dvě stě let mladšího anonymního jezuity (kolem r. 1650) se ujala docentka Ivana Čornejová, která se zabývá obdobím baroka a působením jezuitů. Husita a jezuita se tu sešli, aby se vyjádřili k devíti otázkám církevního a náboženského života – k problémům, které znepokojovaly jejich současníky.  A jak se ukázalo, mnohé jsou živé dodnes.

            Disputace probíhala podle následujícího scénáře :
Nejprve byla vyslovena otázka, tím byl uveden problém. Husita Jakoubek ze Stříbra nato pronesl tezi a jezuita poté přispěl svou antitezí. Nesnažili se však dospět k žádnému závěru, ten si měl každý posluchač vyvodit sám. Byla to disputace, jaká byla obvyklá od dob středověku, proto bylo oběma stranám dovoleno „nahlížet do papírů“. Ačkoliv totiž dávní vzdělanci měli mnohem vycvičenější paměť než my dnes, přece jen nemohli obsáhnout a zpaměti citovat tak obrovský objem materiálu, s jakým bylo třeba pracovat.

            Zde je oněch devět otázek, k nimž se obě strany vyjadřovaly :

            1. Je skutečnou církví církev římská nebo neviditelná církev Kristova ?
            2. Je Boží zákon nadřazen zákonům lidským ?
            3. Může být Boží slovo hlásáno (kýmkoli) zcela svobodně ?
            4. Je přijímání podobojí podmínkou pro spasení ?
            5. Je duchovenstvu dovoleno světsky panovat ?
            6. Co jsou smrtelné hříchy a zda vedou k zatracení ?
            7. Musí být mše sloužena v lidovém jazyce a zda kněží smějí sloužit mši bez ornátů ?
            8. Může učenost přispět k prohloubení víry ?
            9. Je uctívání obrazu modloslužebnictvím ?

            V závěru  představitelé obou postav, manželé Čornejovi, vysvětlili, jakým způsobem se připravovali na tuto neobvyklou formu přednášky. Každý pracoval nezávisle na tom druhém, na ničem se spolu nedomlouvali. Je zajímavé, že svá tvrzení opírali o stejné citáty z Písma a o tytéž výroky církevních autorit.
            Docentka Čornejová se pro svou roli anonymního jezuity instpirovala skutečnými osobnostmi, jakými byli s. Ignác z Loyoly, sv. Petr Kanisius, využila také prací kardinála Tomáše Špidlíka.
            Přítomný biskup Mons. Radkovský poukázal na skutečnost, že některé z otázek byly předmětem jednání Druhého vatikánského koncilu (1962 – 1965), ale tady oba účastníci disputace svorně krčili rameny, že „o něčem takovém opravdu nemají ani potuchy, neboť v době, o které biskup hovoří, tu již dávno nebyli“.

            Všechny posluchače tato forma přednášky zaujala, ba nadchla. Manželé Čornejovi po právu sklidili velký potlesk. Jistě tedy příznivce historie potěší příslib, že disputace  bude pokračovat v rámci tradičních Barokních jezuitských Klatov na jaře 2013.



autorka zápisu: Šárka Lesná

Bartolomeo o.s.